Dnes manžel opět spal do 12 než jsem ho šla vzbudit. Já mám uvařeno, upečeno, udělané lívance. Prádlo a vesměs vše co je mojí rutinou. Do toho jsem zvládla přečíst Fast minds do půlky.
S manželem tento týden trávím jen pár minut, protože v půl 1 odjíždí do práce a vrací se v noci...
Dnes byl velmi rozhořčen, že jeho kolega žádá, zda by mohl chodit jen na odpolední.
Má doma ženu s miminkem. Zadal už o par výjimek jako posun střídání aby své ženě pomohl s koupáním. Tak tomu svému říkám že třeba musí nebo chce pomoct aby na to nebyla sama, že není běžný full servis jako má on doma. Že někdy i muži ženě pomahaji. Mno byl rozhořčen že snad si ta ženská umí poradit.
OK nechám to být ale je to starer. Odpoledne když už je muž v práci mu volam, že volala majitelka a potvrdila příjezd s novými smlouvami, víme o tom už 2 měsíce.
Minulý týden si manžel vymyslel, že půjde babičce pomoc se dřevem.
Jasne chápu že potřebuji pomoc, tak říkám, že by mohl jet později. Pro mě je nájemní smlouva důležitá, ale ne...
On prostě musí jit na dřevo ostatní počká. Přece se paní majitelka neposere když jí to pak nechá na firmě. Bože proč?
Nesnáším tohle, proč to mám řešit a omlouvat se já? Věděl to, ale má to na háku. Veškeré podstatné věci visí na mě hlavě.
Pocity : zoufalství, marnost, vztek. Postupně přechází v depku, pláč a odevzdání. Jen abych se zase pak mohla na okolí usmívat a být ta hodná holka co přece neřeší blbostí....
Žádné komentáře:
Okomentovat