Koukám na zarikavace koni
Na začátku se mi chce brečet, tlak pocity silne, ten kůň ji chrání, je pro něj vším sám se sesype.... Jde návštěva okamžitě se vzpamatovavam.
Pokračuje oni jedou na koňské hřbetu volní svobodní, šťastní, mě chytá úzkost, smutek až pomalu depresivní stav. Chtěla bych se zabalit do klubíčka a nebýt, nebo být tam na pláni na koňské hřbetě, vnímám to jako nic neděláni v dělání, očištěnou prázdnotu, prostě jen pocit být a nebýt nemyslet a jen cítit.... Musím začít něco dělat nesmím se do tohodle stavu propadnout.
Musím se odpoutat, kdybych se v tomhle brodila dal a víc, bylo by s každou minutou těžší se z toho vzpamatovat.
Musím fofrem najít cokoliv co mě zabaví, rozptyli. Začínám se dostavat do fáze, kdy jsou tyhle pocity prepadově častější a častější.
Nemám to ráda, je tu nebezpečí panickych atak, tohle tomu často předchází. Většinou to zvládám kocirovat, ale jednou za čas to nejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat