Dobra tak body pro mě, syna a shrnutí.
Zapometlivost
Já : ne z hlediska delší doby nezapominam. Nákupy rutina.
Z hlediska krátkodobé jo zapomínám. Trvá mi si zvyknout bral léky. Ale posléze Železná pravidelnost. Neobvyklé nákupy ( jar, mák) zapomínám.
Věci neztrácím pokud někam něco dám vím kde to je prakticky vždy. Pokud tapu vybavim si poslední činnost s danou věci a vím.
Patrik, to samé.
Mám na víc.
Ja jo mám a dělám co chci kde chci jak chci ale pocit promarnenosti nemám. Co jsem chtěla udělat jse udělala, dosáhla.
Patrik je mladý to asi časem. Spíš pocit že dělá vše co může a snaží se nic nepromarnil.
Zajete koleje.
Já ne nesedí, nikde jsem ne uvízla jsem tam kde jsem nemám pocit že bych mohla víc. Sem s tím spokojená. Nežiji u rodičů od dne 18 narozenin
Patrik - mladý ale ano on asi uviznul v něčem kde nechce být nuceni učení, nutnost něčeho co nedává, pro něj to asi jsou koleje.
Čas
Já ne nemám problém odhadu většinou vím intuitivně co jak dlouho trvá. Nemám pocit že nic nestíhám. Mám rozplanovano.Nikdy pokud se nestane neočekávaně nechodím pozdě všude jsem dřív vždy. Dělám jednu nebo více věcí a rozvrhuji.
Patrik : umí si rozplanovat čas na minuty včetně při hodu domů. Ale umí i zabrat činnost kdy zapomene čas.
Motivace
Já Účty platím včas. S předstihem naplánováno rozvržení i finanční rozpočet v klidu pokud není nenadala situace. I v té se dokážu přizpůsobit a rozplanovat opětovně. Kde co mám vím.
Patrik kapesné utratí prakticky hned, nejednou sáhne i do financí na autobus a pak chodí pěšky.
Inpulzivita
Já umím být a jsem ale v ne podstatných věcech. Jdeme ven, jedeme na výlet, hra, blbnutí,. Jít na skluzavkou zakrabatvse do písku.... Práce a jiné závažnější vždy promyslím
Patrik ano je impulzivni následky nevidí. Mladí
Nové podněty
Já neznám nudu relativně pravda.
Patrik ano nudí se často.
Roztekasnost
Já ne umím se soustředit i na nezazivne věci když musím. Ale umím vnímat víc věcí naráz. Hluk a ruch jako takový mi nevadí pokud mám svůj osobní prostor.
Patrik u něj to sedí když nemůže ven jede YouTube mobil a pomalu na WC. Pokud má ale možnost být venku mobil je pro něj v tu chvíli ne podstatný, nebo jen sem tam něco natočí.
Roztrzitost
Já organizace ok sice svůj systém ale dobrá. Co se týče dokončování umím dokončit a většinou po dosažení daného cíle ukončí dřív a s předstihem.
Patrik má svůj systém i organizací. Já ji nechápu on sám jo. Věci nemá soustředěné a ne dokončuje nebo jen z donucení. Nesnáší neúspěch neumet při zdaru dokončí krásně vše i s předstihem pokud nepochopí ukončuje nerozdelane.
Tak kniha dočtena. A bože pocity?
Ne nejsem to Já. Je tam hodně věcí co mi přijdou silně obecné. Kdo si někdy něco nezapomněl? Kdo nikdy nic neztratil? Kdo si občas nepřipadal vyčleněný?
Když se na to podívám z podrobnějšího hlediska, na syna něco sedí něco ne, možná půl napůl, nebo víc. Teď bude pracovat on a dělat si své dojmy na papír.
Já jsem ale zklamaná. Asi první dojem, že by něco mohlo sednout a pomoc opět odpadl. Rozhodnutí mám jasně nenechám se léčit. Nechci léky na něco co podle mě nemám, to už mi přišli reálnější ty uzkostne stavy ač nejsou primárním problémem.
Když se o své impulzivite bavím s okolím, tak jsem asi suchar. Má impulzivite spočívá v tom, že jdu ven jindy než jsem zvyklá. Že jdeme na houby protože v noci pršelo 🤔
Že když mám dobrý den tancuji u musiky, a zároveň špatný, u té samé se hroutím.
Ma impulsivita spočívá v tom, že jedu do města, nejlépe o víkendu kde nikdo nikde není.
Ale pro mě to je impulsivní jednání.
Průser nastává v situacích kdy se vzdam, mám depku a cítím beznaděj, to pak jsem jak loutka a řeším nerozvazna rozhodnutí, která bych běžně neudělala. Ale v tu chvíli jsem "mrtvá" citově, intelektuálně i jinak úplně prázdná a je mi jedno co se děje.
Další průser je když piju alkohol. Společenský se mi tomu někdy nedaří vyhnout, ale striktně se hlídám. Pokud se jednou za pár let stane, že si dovolím ne hlídat se, okolí je ze mě v šoku. Pokud mě zrovna netaha že silnice, kapoty auta, schovává nože a nebezpečné věci. Většinou jsem silně nebezpečná pro sebe. Ale i pro okolí. Když se mnou začne zapolit.
V lepším případě i s dobrou náladou pak jen slyším, twl ta je divná, chápeš to? Jako pro ni je odvaz jít tancovat do deště?
Jako fakt vlezla do bazénu v šatech? To už je co říct.... A jiné a jiné.
Socializace mám problém jak hrom, když se mám seznamovat s kýmkoliv novým. Nesnáším to, je mi dobře samotné v mě ulite. Nepotřebuji nové lidi kolem sebe. Zase budu muset vést nezazivny rozhovor. Odpovídat na otázky a nebo hledat témata aby nebylo trapné ticho. To já pak vytahují knihu a začínám číst, lidé to ne pobírají a opět na mě koukají jak na blázna.
Takže pokud je jen malá možnost nechat konverzaci na jiných nechám a jen sleduji o čem se baví. Nedělá mi problém poslouchat, nevadí my postřehy, které získám. Sleduji jak kdo na co reaguje. Abych byla příště připravena.
Skupiny, nedej bože davy lidí my vadí. Ale do doby kdy mi nechávají osobní prostor se to dá zvládat, jakmile je razantně zúžen mám tendenci utéct.
Nejednou jsem skončila ve fopa když jsem něco řekla. Jednou mi známá dostala výbuch smíchu a mě hlavou proletělo, že si někdo pořídil osla. Posléze jsem se jí na to v doměni dobrého vtipu zeptala. Mno už se mnou nemluví, tedy poté co mě rázně a velice hlučně vyndala co si to dovoluji, že jsem drzá... A takových situaci je víc. Jen tato je jedna z prvních, kdy jsem si začala kontrolovat co říkám, ač si myslím cokoliv.
Další co je úplně mimo a občas mě to v životě i celkem vyčerpává....
Že adhd nechávají 90 % úkolů na okolí partnerech? Mno to si mohu nechat jen zdát...
Mám ranní rutinu kávu. Pohádka pro malou a snídaně musli pro dceru.
Pak příprava druhého jídla kdy snidam i já. Pečivo, obvykle podle momentální priority, někdy je to pomazánka, jindy sýry posléze med... Cyklicky v řádech týdnů.
Poté jdu vařit oběd. Popřípadě současně péct, když je potřeba.
Pak prádlo úklid, praní špinavého. Úklid co je potřeba. Nádobí umyvam v průběhu vaření.
Manželovi připravím vše do misek. Musím si je vyndat z jeho batohu. Jinak si sebou jídlo nevezme popřípadě "vycte" nebo má připomínky, že neměl připraveno tak si to nevzal. Nevím jestli jde o lenost nebo nechuť, nikdy jsem to nepochopila. Prostě jídlo připravují.
Vařím škálu jídel, sama jim méně než polovinu.
Je na tlak manžela zavedeno zapojení děti. Pro mě únosné že formou odměny kdy si vydělají kapesné. Neskutečně mě rozčilovalo, že po nich chtěl zapojení, přičemž sám se ne zapojil do více než je nezbytně nutné. Takže v běžném životě prakticky vůbec. Jasně udělá poličky. Položil podlahu. Ale nikdy nepomohl s vařením. Nikdy si nevzal děti aby mi ulehčíl. Nikdy až na třetí naší schůzku, nevzal koště. Pokud mi bylo skutečně zle nebo jsem nemohla příklad vařit. On raději chtěl po dětech nebo" že to nevadí vezmu si chleb". Je celý den doma ale do kuchyně pomoc nejde.
A jiné a jiné a jiné. Pokaždé si říkám, že je to vlastně jedno. Byt sama, tak to také musím zvládat....
Termíny, schůzky, povinnosti mám v hlavě já. Nejednou musím připomínat, nebo zdůrazňovat důležitost.
Finance jsem zvyklá řešit střídmě. Ba naopak kontroluji finance rodiny z toho co manžel odevzdá. Něco si nechá vždy výhradně pro sebe. Ale i z toho co je placnu 10 000 na útratu jídla on je schopný předložit mi plán na nákup za 30 000 to mě tak strašně sere. To se jako chlubí jak je úžasný matematik a tohle mu nedochází? Nebo je mu to prakticky volný...
A končím zabredam do věcí co mě rozčiluji. Prostě si nepřipadá jako adhd....
Hledejme Dg dal, třeba bude příště další návrh 🤣
